Když se v roce 1974 v plesnivých stěnách newyorského klubu CBGB ozvalo světoznámé odpočítávání „1-2-3-4!“, část publika slyšela jen hluk. Za bicími však seděl někdo, kdo přesně věděl, že to, co dělají, je budoucnost.

Před dvanácti lety zemřela jedna z nejvýznamnějších postav rockové historie maďarského původu: Tamás Erdélyi, kterého svět poznal jako Tommyho Ramonea, legendárního zakládajícího bubeníka, hudebního vizionáře a producenta skupiny Ramones. Ačkoliv jeho jméno splynulo s newyorskou punkovou scénou, jeho příběh začal v Budapešti: zde se narodil a strávil zde prvních sedm let dětství, než jeho rodina po revoluci v roce 1956 emigrovala do Spojených států.



BUDAPEŠŤSKÉ KOŘENY A LÉTA V NÓGRÁDU

Tamás Erdélyi se narodil 29. ledna 1949 v Budapešti, do židovské intelektuální rodiny. Jeho rodiče, malíř a fotograf Zoltán Erdélyi a jeho manželka, rovněž pracovali jako fotografové. Rodina přežila hrůzy holocaustu díky pomoci sousedů a přátel, avšak několik členů příbuzenstva se stalo oběťmi nacistické perzekuce.

Rodina žila v centru Pešti, na adrese Bajcsy-Zsilinszky út 36–38. přímo nad kinem Toldi. Mezi Tamásovy rané vzpomínky patřilo kouzlo kina, kde trávil hodně času, a Markétin ostrov, kde pod vlivem bubeníka, kterého viděl na venkovním představení, si doma vlastnoručně vyrobil vlastní bicí soupravu. Vedle městského života pro něj byly určující i zážitky z venkova: rodina pravidelně trávila léto v župě Nógrád, asi 80 kilometrů od Budapešti. Tato léta v přírodě a klid vesnice ostře kontrastovaly s pozdějším newyorským ruchem, přesto tvořily důležitou součást jeho rané identity.

Školní docházku zahájil v základní škole Szemere Bertalana v V. obvodu, jen asi dvě stě metrů od domova. Po potlačení revoluce v roce 1956 se rodina rozhodla pro emigraci. Tamásovi bylo tehdy teprve sedm let. Poslední školní den před zimními prázdninami se s paní učitelkou Margit loučil dětským způsobem: „Uvidíme se příští rok!“ Paní učitelka však jen odpověděla: „Možná ne.“

Rodina měla čas vzít si s sebou jen tolik věcí, kolik unesli v rukou. Nejprve uprchli do Rakouska a odtud se dostali do Spojených států. Tommy později vzpomínal, že pro něj jako pro dítě byla cesta spíše dobrodružstvím, zatímco pro jeho rodiče to bylo nesmírně těžké období. Přestože maďarština byla jeho mateřským jazykem, v USA se rychle naučil anglicky, ale i po letech mluvil se silným maďarským přízvukem.


PŘÍJEZD DO AMERIKY: ELVIS A PRVNÍ KAPELY





V ZAJETÍ TECHNOLOGIE: RECORD PLANT A JIMI HENDRIX

Kromě hraní se Tommy zajímal minimálně stejně tak o „magii“ nahrávacího procesu. Díky náhodnému setkání v metru se dostal do studia, kde okamžitě věděl: toto bude jeho cesta. Zpočátku pracoval v osmistopém studiu, poté se dostal do jedné z nejmodernějších institucí té doby, Record Plant.

Zde mohl být svědkem úsvitu vícestopého nahrávání; pracoval ve studiu, kde stál jeden ze dvou prvních 24stopých mixážních pultů na světě. Jako inženýr spolupracoval na nahrávkách Jimiho Hendrixe z období Band of Gypsys v roce 1969. Byl fascinován Hendrixovou pokorou a pracovním nasazením. Vedle studiové práce ho hluboce ovlivnilo i filmové umění: pracoval u filmové produkční společnosti a polední pauzy trávil na projekcích v MoMA (Muzeum moderního umění), kde se seznámil s avantgardním filmem. Tato minimalistická estetika „méně je více“ se později stala klíčovou při vytváření identity Ramones.


ZROZENÍ RAMONES A MOMENT „JUDY IS A PUNK“

Na začátku 70. let se Tommy během dovolené v Londýně rozhodl k návratu k aktivnímu hraní. Založil glam-rockovou kapelu Butch, ale ta se brzy rozpadla. Tehdy obrátil svou pozornost ke svým dřívějším přátelům, Johnnymu a Dee Deemu.

Původně ani nezamýšlel být členem kapely. Ve svém vlastním studiu Performance Studios chtěl formaci vést jako manažer a producent, přičemž to byl on, kdo přemluvil Johnnyho Ramonea, aby se k hudbě vrátil. Tommy měl už tehdy jasnou představu o tom, jakou kapelu chce vytvořit: skupinu hrající krátké, rychlé skladby bez příkras, která zcela skoncuje s tehdejší rockovou hudbou založenou na dlouhých kytarových sólech.

Sestavu zpočátku tvořili Joey (bicí), Johnny (kytara) a Dee Dee (baskytara/zpěv). Tommy si brzy všiml, že Dee Dee při hře nezvládá zpívat, zatímco Joey disponuje výjimečným hlasem, a tak ho postavil před mikrofon. Poté začali hledat bubeníka, ale nikdo nedokázal zahrát ten přesný, jednoduchý a nelítostně rychlý styl, který si Tommy představoval. Na zkouškách nakonec on sám ukazoval uchazečům, jak by měli znít, a poté na návrh ostatních sám usedl za bicí. Přijal jméno Tommy Ramone a tím se zrodila klasická sestava Ramones.

Podle Tommyho vzpomínek přišel zlomový okamžik na zkoušce v Queensu, když kluci zahráli píseň Judy Is a Punk. Tehdy si uvědomil, že vzniklo něco zcela unikátního, vizionářského a epochálního. Stal se „architektem“ kapely, který držel pohromadě excentrické a často konfliktní členy, přičemž zastával zásadní roli jako bubeník, producent i autor písní. I Wanna Be Your Boyfriend byla zcela jeho skladba a u jedné z nejznámějších punkových hymen, Blitzkrieg Bop, napsal většinu částí. Píseň původně vznikala pod pracovním názvem Animal Hop, Dee Dee Ramone jí později dal název Blitzkrieg Bop, zatímco legendární pokřik „Hey! Ho! Let's Go!“ byl rovněž Tommyho nápad. Jeho roli při formování raného zvuku Ramones dobře ilustruje fakt, že si později připisoval i vznik ikonického kytarového riffu v Pinhead a zrod dnes již kultovního sloganu „Gabba Gabba Hey!“.




ODCHOD OD BICÍCH A EXPERIMENTY 80. LET

Po třech přelomových albech (Ramones, Leave Home, Rocket to Russia) se Tommy v roce 1978 rozhodl z kapely odejít. Téměř neustálé koncertování a trvalé osobní konflikty mezi členy Ramones ho po dlouhé době zcela vyčerpaly. Později uvedl, že se zpětně pravděpodobně potýkal i s klinickou depresí, a tak cítil, že pokud v kapele zůstane déle, psychicky se zhroutí. Bicí předal Markymu Ramonemu, ale jako producent a muž v pozadí nadále hrál v životě Ramones určující roli. Pracoval jako spoluproducent na albu Road to Ruin a poté se v roce 1984 vrátil jako producent k tvorbě Too Tough to Die.

Ani po odchodu z Ramones se k hudbě neotočil zády, spíše hledal nové směry. Na začátku 80. let navázal úzkou profesní spolupráci s bratrem Joeyho Ramonea, Mickeym Leighem, se kterým pořídil několik nahrávek – mimo jiné ve formaci s názvem The Rattlers.

Stal se také vyhledávaným odborníkem jako producent. Je podepsán pod klasikou The Replacements z roku 1985, albem Tim, i pod albem Neurotica od Redd Kross. V roce 2002 se opět spojil se svými bývalými spoluhráči, když jako producent dohlížel na společnou nahrávku Markyho Ramonea a C.J. Ramonea, píseň The Bowery Electric věnovanou památce Joeyho Ramonea. O dva roky později, 8. října 2004 – v den narozenin Johnnyho Ramonea – stanul po dlouhé době opět jako „Ramone“ na pódiu na charitativním koncertě Ramones Beat Down on Cancer společně s C.J. Ramonem, Danielem Reyem a Clemen Burkem.




NÁVRAT KE KOŘENŮM: UNCLE MONK

V pozdní fázi svého života se Tommy postupně vzdálil od hlasité rockové hudby a obrátil se k akustickému, tradičnímu americkému folku. V roce 2006 založil se svou životní partnerkou Claudií Tienan formaci Uncle Monk.



V kapele hrál Tommy na mandolínu a zpíval. Jejich hudba představovala styl „alt-bluegrass“, který kombinoval tradiční americký bluegrass s punkovým nadhledem. Podle Tommyho lze mezi bluegrassem a punkem najít mnoho podobností: oba styly oslovují publikum přímými, upřímnými a jednoduchými prostředky. Uncle Monk vystupovali hlavně v klubech a v roce 2006 vydali debutové album Uncle Monk, které se dočkalo příznivého kritického přijetí.




MAĎARSKÁ IDENTITA A NÁVRAT DOMŮ
Tommy Erdélyi na své kořeny nezapomněl. V roce 2008, po více než padesáti letech, navštívil rodnou Budapešť. Pohnutě navštívil místa svého dětství: dům v ulici Bajcsy-Zsilinszky, školu v ulici Szemere a Markétin ostrov. V televizní reportáži s upřímným nadšením mluvil o tom, jak moc se těšil, až znovu ochutná maďarský rohlík („kifli“) a „pogácsa“ – chutě domova. Ačkoliv od ztráty rodičů (tehdy již asi deset let) s nikým maďarsky nemluvil, během reportáží přesto předvedl své jazykové znalosti.