STRUČNÁ HISTORIE CRASS

Crass byla anglická anarcho-punková kapela a umělecký kolektiv, který vznikl v roce 1977 v Eppingu v hrabství Essex. Mezi členy patřili Steve Ignorant, Penny Rimbaud, Gee Vaucher, N.A. Palmer, Phil Free, Pete Wright, Eve Libertine, Joy De Vivre, Mick Duffield, John Loder a Steve Herman. Crass propagovali anarchismus nejen jako politickou ideologii, ale jako životní styl a hnutí odporu. Sehráli významnou roli při zahájení anarcho-punkového hnutí a podporovali kauzy jako přímá akce, práva zvířat, feminismus, antifašismus a ochrana životního prostředí. Byli proslulí svým DIY (udělej si sám) přístupem; prostřednictvím vlastní nahrávací společnosti Crass Records vykonávali plnou autorskou kontrolu nad svými nahrávkami.



Členové kapely vystupovali v černém oblečení vojenského stylu a jejich scénické pozadí kombinovalo různé symboly moci – například kříž, svastiku, Union Jack a uroboros. Crass často kritizovali samotnou punkovou subkulturu i kulturu mládeže. Jejich první deska, The Feeding of the 5000, vyšla v roce 1978, ale byla cenzurována kvůli rouhavému obsahu jedné písně, což je podnítilo k založení vlastního vydavatelství. Pozdější alba jako Stations of the Crass (1979), Penis Envy (1981) a Christ – The Album (1982) měla všechna významný vliv na punkovou a alternativní hudební scénu.

Crass ve své hudbě a umění často využívali zvukové koláže, poezii, improvizaci a avantgardní prvky. Několik členů kapely se inspirovalo klasickou hudbou, free jazzem a avantgardními skladateli, jako byli John Cage a Stockhausen. Kapela se také účastnila přímých politických akcí, například graffiti, letáků, organizování squatů a podpory politických akcí. Jedním z nejznámějších skandálů Crass byl „Thatchergate“: vytvořili zfalšovanou nahrávku rozhovoru mezi Margaret Thatcherovou a Ronaldem Reaganem, kterou britská i americká vláda vzaly vážně.

Kapela se rozpadla v roce 1984, částečně kvůli vnitřním neshodám a právním problémům. Po rozpadu někteří členové pokračovali v uměleckých a politických aktivitách ve formacích jako Crass Collective, Crass Agenda a Last Amendment. Vizuální identitu Crass vytvářela především Gee Vaucher, která tvořila koláže a obrazy pro obaly desek, jež se později objevily i na výstavách. Odkaz kapely je významný: ovlivnil anarchistické hnutí, mírové hnutí a četné pozdější punkové a alternativní kapely, jako jsou Fugazi nebo Neurosis.

Podle filozofie Crass „není jiná moc než ty sám“ a toto sebeurčení a individualismus hlásali ve všech svých aktivitách. Jejich desky a publikace se dodnes těší kultovnímu statusu a Crass zůstává určujícím jménem v historii punku.