Co se stalo 4. června 1976 v Manchesteru? Úplný příběh a vliv koncertu Sex Pistols.

Léto roku 1976 bylo v Anglii spalující a dusivě nudné. V Manchesteru byla pro mládež základním pocitem beznaděj: hitparádám vládla ABBA a rockovou hudbu představovaly vzdálené, nedosažitelné „dinosauří“ kapely. Do těchto stojatých vod přišla exploze v Lesser Free Trade Hall, kterou Steve Diggle (Buzzcocks) později nazval prostě: „Den, kdy se rozštěpil punkový atom.“ Ačkoli v hledišti sedělo sotva čtyřicet lidí, mnozí z přítomných později založili vlastní kapely nebo od základů změnili britský hudební průmysl.

Koncert by se nemohl uskutečnit bez dvou studentů techniky z Boltonu, Howarda Trafforda (později Howard Devoto) a Petea McNeishe (později Pete Shelley).

Vystoupení ze 4. června je jedním z nejdůležitějších audiovizuálních dokumentů v historii Sex Pistols. Zachovalo se jako druhý nejstarší známý videozáznam kapely a je to první záznam, na kterém se pro budoucí generace dochoval nejen obrazový materiál, ale i zvuk z koncertu.

Předkapelou se nakonec stala místní hardrocková formace Solstice, protože Buzzcocks nestihli včas najít baskytaristu, takže ještě nemohli vystoupit na pódium. Tím ztroskotal i původní plán Howarda Devota a Petea Shelleyho představit manchesterskému publiku vlastní kapelu po boku Sex Pistols.

Vystoupení v Manchesteru bylo zhruba třicátým koncertem Sex Pistols. Ačkoli se jejich celostátní sláva teprve rodila, pódiový charakter kapely byl už tehdy dobře rozpoznatelný. Kapela hrála se surovou, konfrontační energií a Johnny Rotten už tehdy ovládal pódium stejným provokativním vystupováním, které z něj později udělalo jednu z nejznámějších postav punku.

Hudební zlom: Zpočátku publikum ten hluk prostě nechápalo. Podle jejich vyprávění přišel zlom u coververze písně od The Monkees „(I'm Not Your) Steppin' Stone“. To byl ten okamžik, kdy diváci pod zkresleným chaosem rozpoznali jinak chytlavou melodii a pochopili, co Pistols dělají: ničí vše, co si jejich generace myslela o pop music.

Podle manchesterské legendy dnes tisíce lidí tvrdí, že tam byli, ale ve skutečnosti se počet pohyboval pouze mezi 35 a 40 lidmi. Přesto tato hrstka lidí, která zasedla do sálu, znamenala budoucnost britské populární hudby. Výzkum Davida Nolana ukázal: kouzlo koncertu spočívalo ve specifické manchesterské mentalitě. Diváci si neříkali „Páni, taky chci být takový“, ale spíš: „Ale no tak, tohle umím udělat tisíckrát líp!“

ZBARVENÉ VZPOMÍNKY A REALITA
Mytologii tohoto večera hluboce nasála i populární kultura, i když ne vždy zůstala věrná faktům. Úvodní scéna kultovního filmu 24 Hour Party People, který zpracovává život Tonyho Wilsona (a vznik manchesterské scény), se také zabývá tímto ikonickým koncertem.

Film vs. realita: Ve filmu diváci skáčou a řádí. Ve skutečnosti však 4. června 1976 pogo ještě nebylo ani vynalezeno! Jak vzpomínali účastníci, včetně Wilsona: lidé seděli ztuhle, přikováni k židlím, potichu, s padlou čelistí a v naprostém šoku sledovali čtyři londýnské chuligány na pódiu. Skákání ve filmu je tak jen pozdější budování mýtů a trochu lež, ale jak řekl Wilson, skvěle zachycuje převratnou energii události. (Je však zajímavé, že na záběrech zveřejněných v roce 2021 je před pódiem vidět několik zvednutých rukou a trochu pohybu.)

Přestože se Sex Pistols o šest týdnů později, 20. července 1976, vrátili do Lesser Free Trade Hall na druhé vystoupení, kde se sešly stovky diváků, objevilo se pogo, poprvé zaznělo Anarchy in the U.K. a Buzzcocks také úspěšně vystoupili, mnozí stále připisují zrození britského post-punku a nezávislé hudební kultury tomu prvnímu večeru 4. června. Koncert, který zpočátku vyvolával spíše nechápavý šok, odstartoval procesy, které od základů změnily hudební život v Manchesteru a později i v celé Velké Británii.

O padesát let později je těžké si představit, že jeden z nejdůležitějších okamžiků v historii moderní britské alternativní hudby vidělo na místě jen několik desítek lidí. Přesto se ten večer v Manchesteru neodehrál jen tak ledajaký koncert – zrodila se nová éra.

Vliv a legenda koncertu od té doby nepřestává zajímat hudební historiky a fanoušky. V průběhu let o něm vzniklo mnoho knih a dokumentů, z nichž nejdůležitější jsou pravděpodobně tyto materiály: