V hudební historii může jen málokterá kapela říct, že tak radikálně předběhla svou dobu, jako The Stooges z Ann Arbor v Michiganu. Zatímco na konci šedesátých let svět rezonoval „Létem lásky“ a hippie ideály, Stooges vypustili do světa něco mnohem temnějšího, syrovějšího a nebezpečnějšího. Stali se nejdůležitějšími průkopníky „proto-punku“: bez nich by neexistovali Sex Pistols, Ramones ani Nirvana.

Kapela vznikla v roce 1967. Zpěvák James Osterberg (uměleckým jménem Iggy Pop) dříve hrál jako bubeník v místních bluesových a garage-rockových kapelách. K němu se přidali bratři Ashetonovi – Ron (kytara) a Scott (bicí) – a také Dave Alexander (baskytara).

V raném období, kdy ještě vystupovali pod názvem The Psychedelic Stooges, byly jejich koncerty spíše avantgardními performancemi než tradičními koncerty. Iggy s oblibou používal domácí spotřebiče – například vysavač nebo mixér – k vytvoření vazbícího, hlučného zvuku. Scott Asheton bubnoval na olejové barely a Ron hrál hypnotické, repetitivní riffy. Podle textu dokumentu se Iggy inspiroval krátkostí a jednoduchostí televizních pořadů (jako Howdy Doody nebo Soupy Sales): chtěl, aby jeho texty nebyly delší než 25 slov, aby tak každé slovo získalo na váze.

Pověst Stooges nestála jen na jejich hudbě, ale také na extrémní pódiové prezentaci Iggyho Popa. Byl jedním z prvních interpretů, kteří se pravidelně vrhali do publika (stage diving). Během svých vystoupení se často mazal arašídovým máslem nebo syrovým masem, zraňoval se střepy skla a neustále provokoval diváky. Podle popisu ve filmu kapela k vystoupením nepřistupovala „showbyznysovým způsobem“: mnohdy na pódiu 10–15 minut jen ladili, což diváky jen více fascinovalo.

Na začátku sedmdesátých let se kapela ocitla na pokraji rozpadu. Závislost na heroinu a alkohol členy zcela pohltily. Dokument hovoří o jejich posledním turné jako o „pochodu smrti“, kdy hráli v motorkářských barech a publikum po nich házelo lahve. Vydavatelství se od nich odvrátila a členové zchudli. V roce 1974 se Stooges definitivně rozpadli, členové si hledali civilní zaměstnání (například řidič kamionu nebo elektrotechnik) a Iggy Pop zahájil sólovou kariéru.

Po celá desetiletí se zdálo, že Stooges zůstanou jen poznámkou pod čarou v historii, ale generace punku a grunge (Nirvana, Sonic Youth, Mudhoney) je uctívala jako svaté. Kurt Cobain označil Raw Power za své nejoblíbenější album.

V roce 2003 se kapela nečekaně dala znovu dohromady. Mike Watt (The Minutemen) převzal baskytaru a Stooges se konečně dočkali uznání, které jim bylo v sedmdesátých letech odepřeno: hráli na vyprodaných festivalech po celém světě. V roce 2010 byli uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame.

Historie Stooges se definitivně uzavřela v roce 2016, kdy po smrti Scotta Ashetona a Steva Mackaye Iggy Pop oznámil ukončení činnosti kapely.

Jejich vliv je nevyčíslitelný. Ukázali, že rocková hudba není o technické virtuozitě, ale o syrové upřímnosti a nekompromisní energii. Jak Iggy Pop prohlásil ve své řeči při uvádění do síně slávy: „Hudba je život a život není byznys.“ Stooges zůstávají trvalým pomníkem doby, kdy hudba ještě dokázala být skutečně nebezpečná.